Datace

Stavovské inženýrské učiliště v Praze bylo založeno reskriptem císaře Josefa 1. ze dne 18. ledna 1707 na základě žádosti Christiana Josefa Willenberga (1676-1731). 

Podle vzoru pařížské Ecole polytechnique (1794) bylo učiliště v letech 1803-1806 reformová-no v pražskou polytechniku Františkem Josefem Gerstnerem (1756-1823) s důrazem na mo-derní výuku technických oborů spojených s rozvíjející se industrializací českých zemí. Ger-stnerova polytechnika se stala nejstarší technickou školou tohoto typu ve střední Evropě.

Roku 1869 byl pražská polytechnika institut rozdělena na českou a německou na základě Hasnerova zákona.

Česká technika nesla od roku 1875 název C. k. Český polytechnický ústav a od roku 1879 C. k. Česká vysoká škola technická. Vedle české techniky existovala i německá. Národní rozdě-lení školy technické výuce velmi prospělo. Česká technika připravovala odborně schopnou technickou inteligenci, která se prosazovala na rozhodující místa v českém průmyslu, obcho-du, zemědělství, dopravě a státní správě.

Studium technických oborů zaznamenalo rozmach po vzniku Československa v roce 1918. Podle Malého školského zákona z roku 1920 vzniklo v Praze České vysoké učení technické (ČVUT), které zaštiťovalo celkem sedm samostatných českých vysokých škol technických (inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství, strojního a elektrotechnické-ho inženýrství, chemicko-technologického inženýrství, speciálních nauk a obchodu), a Ně-mecká technická univerzita. V období mezi dvěma světovými válkami vzrostl počet domácích i zahraničních studentů.

Po 17. listopadu 1939 bylo ČVUT německými okupanty spolu s ostatními českými vysokými školami uzavřeno. 

Po druhé světové válce začala výuka na ČVUT v Praze dne 4. června 1945 jako pokračování školního roku 1939/40 a Německá technická univerzita v Praze byla zrušena. Kromě nevyčís-litelných materiálních ztrát, přineslo toto období také četné oběti na životech učitelů a studen-tů a několikaletou izolaci od vývoje techniky a vědy ve světě. Jedním z důsledků bylo např. i to, že reformy studia připravované před okupací i stavba budov v Dejvicích, započatá v roce 1925, zůstaly nedokončené.

Důsledkem února 1948 byl vysokoškolský zákon číslo 58 z roku 1950, který změnil obsah studia podle vládnoucí komunistické ideologie a který dal vzniknout šesti odborným fakultám ČVUT (strojní, elektrotechnické, stavební, architektury, jaderně inženýrské a dopravní) a z jeho celku v průběhu 50. let 20. století osamostatnil některé vysoké školy (Vysokou školu chemicko-technologickou, Vysokou školu zemědělskou, Vysokou školu ekonomickou.

Po roce 1989 se výuka na ČVUT modernizovala a strukturované studium technickým oborům umožňuje průchodnost ke studiu i v ostatních zemích Evropské unie. Výuka probíhá v bakalářském, magisterském a doktorském programu. Absolventi ČVUT nacházejí uplatnění nejen v České republice, ale i v zahraničí.

Byla provedena úprava Betlémské kaple, hlavního shromažďovacího a slavnostního místa ČVUT, rekonstrukce budov v Dejvicích a revitalizace budovy na Karlově náměstí.